Myslím, že není nic špatného se starat o domácnost, o děti, vařit, nakupovat. Ale chtít zvládnout vše najednou?
No řekněte samy, ženy! Zastávat tyto role denodenně, nemít čas na sebe, zastavit se...To často vede k vyčerpání.
Řešením není na vše se vykašlat, vypadnout z domu, nechat tam rodinu a už se nevrátit. Ale DOVOLIT SI ŘÍCT O POMOC.
Přiznat si, že takhle dál už nechcete. A nebát se to vyslovit nahlas. Říct vašemu nejbližšímu (partnerovi, manželovi, příteli...), že jste na to sama, vyčerpává vás to a ničí.
Není to žádná slabost. Nemusíte u toho mít myšlenky, že jste "k ničemu", "neschopná", "nemožná". To, že jsme ženy, nezanmená, že musíme zvládnout vše! Nemusíme být na vše samy.
Čím delší dobu však ostatním ukazujeme, že vše samy zvládáme, tím více je pak pro ně nepochopitelné, že se "najednou" ozýváme a říkáme: "Ne, promiň, dneska ne" nebo "Ne, to neudělám, promiň".
Jak jste na tom vy? Snažíte se vehementně zastávat všechny role? Jak to zvládáte?
Já se vždy snažila být ta silná, ta co zvládne vše, ta co nepotřebuje pomoc. Až došlo k vyhoření. Dál jsem si ale řekla že TAKHLE NE.
