Sebeláska je dost diskutovaným tématem.
Často: - nevážíme si sami sebe - jsme na sebe přísní - klademe na sebe vysoké nároky - čekáme na pochvalu zvenčí - děláme věci/činnosti pro to, aby ostatní neřekli - máme pocit, že zkrátka "nejsme dost" tak, jak jsme - neznáme svoji hodnotu
Ve výše uvedených bodech vidím sebe sama. Již nějakou dobou na tom pracuji a dost se mi podařilo vyřešit/zpracovat/zjistit, PROČ.
Jak jsem poznala že se nemám ráda? ... Sice jsem si byla vědoma pozitivních vlastností, ale stále jsem stavěla do popředí ty nedostatky a co bych mohla vlastně vylepšit. Upozaďovala jsem před sebou to, co je na mě dobré/pozitivní. Kladla jsem na sebe vysoké nároky, abych si už konečně připadala, že jsem dostatečně dobrá. Nikdy to ale nepřišlo. Nedokázala jsem se dostatečně pochválit. Naopak jsem čekala pořád pochvalu zvenčí. Jak ale mohla přijít, když jsem to nedokázala sama k sobě?... A jak jsem vlastně mohla chválit sama sebe, když mi na sobě nepřipadalo nic dostatečně dobré? ... Často jsem se také bála říct NE, stanovit si určité hranice. Často jsem jednala tak, jak se ode mě očekává- protože: "Co by na to ostatní řekli" (mimochodem, s tímto pořád ještě pracuji). ...je toho hodně, co si v sobě nosím/nosíte. Máme různé bloky, možná už dětství. Možná jsme to převzali od našich rodičů a od toho, jaký vztah měli k nám.
-Možná se neumíme pochválit proto, že to nedělali oni. -Možná na sebe klademe vysoké nároky, protože to po nás v minulosti chtěl někdo z našich bízkých. -Možná se často cpeme sladkým, protože v dětství nám dávali čokoládu, jako "záplatu" na brek (a my si to do dospělosti převzali tak, že: "jsem smutná, zasloužím si čokoládu") -Možná nám vždy říkali: "Ty nikdy nebudeš štíhlejší" a my jim to uvěřili a pořád tomu věříme (a proto se nám nedaří- přesvědčili jsme sami sebe že budeme pořád vypadat takto) -Možná nás v dětství často "pérovali" za to, že děláme věci špatně, že nemáme dostatečně uklizeno apod. (a my se teď snažíme každý den šůrovat, dělat věci dokonale proto, abysme si dokázali, že jsme prostě dobří a očekáváme za to pochvalu)
Jak to vidíte vy? Jsem se vám tu torchu otevřela Myslím, že tato témata je potřeba dost řešit a jít s těmi našemi bloky ven. Až dokážeme určit, proč si nevážíme sebe samy, proč na sebe klademe vysoké nároky, proč v daných sitacích reagujeme právě takto, ...MŮŽEME NA TOM PRACOVAT.
Právě toto téma jsem řešila s klientkou (která za mnou přišla původně s touhu zhubnout). Postupně jsme otevřely ty "komnaty". Často přijde po tomto zjiště/vyslovení úleva. Někdy i slzy. Oboje je naprosto v pořádku. I já bulela jak želva. Patří to k tomu
