top of page
Vyhledat
  • Obrázek autoraMonča Sedláková

Jídlo jako nástroj emocí

Aktualizováno: 10. 6. 2020

Ráda bych se s vámi podělila o myšlenku, která mi změnila přístup k jídlu, vnímání jídla jako odměny a jedení na základě emocí. Jedná se o tzv. psychogenní jedení.

Co si pod tím představit? Jednoduše řečeno- zajídání emocí jídlem.

Pro řadu lidí existuje jídlo něco jako nástroj emocí. Jsou neschopni ovládat svoje emoce a to může vést až k poruše příjmu potravy (nejčastěji asi k záchvatovému přejídání).

Záchvatové přejídání poté dokáže vyvolat pocity zklamání, hanby, frustrace - následné přepnutí do režimu “hladovka”.

Věřím, že hodně z vás se s tím potýká taky a často nedokážeme rozeznat skutečný hlad od chuti. Jíme to, co potřebuje naše mysl, ne naše tělo. Jíme na základě stresu, nudy, pro „pohodu“. Často jíme tehdy, aniž by to bylo skutečně potřeba.


Něco se mi povede- "hurá, zasloužím si odměnu a koupím si čokoládu!" Nebo opačný případ- "achjo, to byl zase den, kašlu na to a dám si řízek, zajím to čokoládou a bude mi fajn!“

Ovlivňují nás nejen negativní emoce nebo špatná nálada, ale i komunita lidí, která se kolem nás pohybuje, návštěvy u babičky (a její výborné tvarohové koláče). I přesto, že jsme zrovna doobědvali, sáhneme po tučném dezertu. Proč? No přeci proto, že ho pro nás už někdo nachystal, vypadá dobře a té šlehačce nahoře se přece nedá odolat. Nemám sice hlad, ale hroznou „nepřekonatelnou“ chuť. „Co by to bylo za život, kdybych si nemohl nic dopřát“…

Jak bojovat se záchvatovým, emočním jedením?


Mým prvním krokem k odbourání tohoto emočního jedení bylo přestat chodit nakupovat hladová. Často to totiž skončilo ládováním se ihned po nákupu a jako sladká tečka- nějaká čokoládová tyčinka.

Druhá věc byla ta, že jsem začala nahlížet do budoucnosti. „Když si teď dám pytlík brambůrek, bude mi lépe“? Samozřejmě že ne. Prosímvás, kdo jste se dostali se čtením až k tomuto odstavci- neznamená to, že od momentu „uvědomění“ jsem nedala jediný chips do pusy. Jen se snažím na jídlo pohlížet trochu jinak...


Dalšími pomocníky v tomto mém „boji“ byl určitě i pravidelný pohyb, který miluji a vyvážené a zdravé stravování. Přišla jsem na to, že hodinka v posilovně mi odbourá stres mnohem lépe, než se zavřít doma a spráskat něco nezdravého. A jako bonus mi byla nějaká ta spálená kalorie!

Základem je ale vždy CHTÍT. Protože pokud člověk sám NECHCE, žádná rada, článek a ani nejlepší výživový poradce nepomůže. Na to jsem u sebe taky přišla.

Troufám si říct, že nějakou dobu pohybováním se ve světe zdravého životního stylu, vyváženého stravování a pravidelného pohybu jsem se dostala zase o krůček vpřed a mám z toho hroznou radost :-)

Pokud jste se se čtením dostali až sem, tak děkuji. Pokud ne, tak nevadí, aspoň jsem se vypovídala a podělila o informace!


KRÁSNÉ SLUNEČNÉ DNY VŠEM!




91 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

SEBELÁSKA

Comments


bottom of page